Novy Bor město skla

Město Novy Bor le?í na okraji Lu?ickych hor. V první polovině 18. století se z osady vyvinula samostatná obec. Tato obec vyrostla na lesní p?dě – v?esovi?ti, ozna?ovaná německy jako Haida (Heyde), později ?esky Bor.

Roku 1710 panství p?evzal rod Kinskych. Na ?ádost hraběte Kinského dne 26.2. 1757 ?eská královna Marie Terezie stvrdila podpisem listinu o povy?ení na na tr?ní poddanské měste?ko se ?ty?mi vyro?ními a pravidelnymi tydenními trhy.

Osudy Nového Boru za?alo velmi záhy ovlivňovat sklo.?Podh??í Lu?ickych hor mělo za sebou bohatou sklá?skou minulost sahající a? do vrcholného st?edověku, kdy? se v polovině 17. století za?alo místní obyvatelstvo orientovat více na zu?lech?ovatelské profese a obchod se sklem, ne? na samotnou hutní vyrobu. O nar?stající vyhraněnosti oblasti svěd?í i fakt , ?e v pr?běhu 18. století ji? velkému po?tu zdej?ích malí??, brusi?? a rytc? produkce místních hutí nesta?ila a skleněné polotovary se pro ně musely dová?et a? z velmi vzdálenych oblastí ?ech a Moravy. P?edností kraje byla i blízkost mezi Prahou a labskymi vodními cestami, smě?ující dále p?es Hamburk k mo?i. Nezanedbatelné byly letité zku?enosti s plátenictvím na Rumburku. V?dy? p?ibalit k?ehky artikl, ktery nabyval mezi exportními produkty na stále vět?í oblibě, ke ?to?k?m plátna, nebylo ?ádnym problémem.

Je?tě na za?átku 18. století měli ve dvou desítkách borskych stavení něco spole?ného se sklem jen ?ty?i osoby, ale ji? o padesát let později vyhodná domácká práce za?ala konkurovat tradi?nímu tkalcovství a práci v zemědělství. Sklá??tí podnikatelé vyu?ili vyhod udělenych jim hrabětem Kinskym a p?enesli správu svych exportních firem z okolních obcí do Boru.

Na konci 18. století bylo kolem nově postaveného kostela Nanebevzetí Panny Marie ji? více ne? padesát dom?. Město se stalo domovskym sídlem spole?ností (kompanií) ?ile obchodujících se ?panělskem, Portugalskem, Holandskem a Amerikou.

Z legendy plánu města lze vy?íst, ?e z 233 dom? pat?ilo 43 exportér?m skla a v dal?ích ?estnácti domech bydleli sklá?i, brusi?i a malí?i skla, pozlacova?i nebo zrcadlá?i. Na p?elomu osmnáctého a v první t?etině 19. století p?íznivy vyvoj borského sklá?ství p?eru?ila vleklá obchodní krize. Politické a vále?né události ve světě, zastavení obchodu se zámo?ím a zahrani?ní konkurence byly hlavní p?í?inou útlumu exportu, na ktery doplatily témě? v?echny zdej?í sklá?ské spole?nosti.

Na o?ivení borského sklá?ství měl velkou zásluhu Bed?ich Egermann. Z jeho ateliéru, za?aly vycházet vyrobky, které se mohly mě?it se zahrani?ní konkurencí. Dal?ím p?íkladem m??e byt páter Václav Rube?. V době jeho rektorování borská piaristická ?kola dosáhla vrcholu v po?tu ?ák? a kvalitě jejich odborné p?ípravy pro práci v exportních firmách a ve sklá?ské vyrobě. Na piaristické kolegium programově navázala borská sklá?ská ?kola zalo?ená v roce 1870, která dodnes sídlí ve Wolkerově ulici.

Pou?ení, ?e jedinym vychodiskem z krize je rychle se p?izp?sobit situaci, hledat jiné cesty odbytu a ve vyrobě pru?něji reagovat na po?adavky trhu, vyneslo borské sklá?ství kolem poloviny 19. století opět na p?ední pozice obchodu. Pokles exportu v ?edesátych letech byl v?ak p?í?inou nové nejistoty. V této neklidné době, provázené změnami spole?enskych vztah? a preferováním pr?myslové vyroby, systém rodinnych obchodních spole?ností za?al ztrácet na funk?nosti a po p?ekonání krize byl nahrazen novou formou exportu.

Sklo prodával p?ímo vyrobce prost?ednictvím vlastní nabídky nebo obchodních zástupc?. ?asté byly obchodní firmy podnikající s vyrobky zdej?ích domácích dílen a malych rafinérií, které byly neodmyslitelnou sou?ástí zdej?í sklá?ské vyroby. Modernizace technického vybavení města, nová ?elezni?ní tra? a komunikace usnadňující dopravu uhlí k vytápění sklá?skych pecí, to v?e v poslední ?tvrtině 19. století urychlilo soust?edění sklá?ské vyroby do města a jeho bezprost?edního okolí.

Doba p?ála i zájmové a kulturní ?innosti. V rámci aktivit Odborového svazu sklá?ského dělnictva bylo v roce 1893 v Novém Boru z?ízeno Sklá?ské muzeum.

P?es útlum v letech 1. světové války konjunktura v mladém ?eskoslovensku rozvoj zdej?ího sklá?ství je?tě vystupňovala. Na Borsku a Kamenicko?enovsku se zabyvala vyrobou, zu?lech?ováním a exportem skla témě? stovka vět?ích firem. Pro zjednodu?ení vyvozu byl v Boru roku 1892 otev?en konzulát Spojenych stát? americkych (Konsulátní ulice, dnes ?ást ulice B. Němcové) a v roce 1905 z?ízen celní ú?ad. ?ada peně?ních ústav? zde otev?ela své pobo?ky. Ekonomická úspě?nost se projevila i na vzhledu města. Vysoky standart je dodnes patrny na reprezentativních vilách továrník?.

Prosperující pr?mysl byl vyzvou i pro mladé ?echy z vnitrozemí, kte?í zde nacházeli práci a novy domov. Je?tě v roce 1921 u? jich bylo sedm set. Z iniciativy ?eské men?iny byl postaven pomník obětem Rumburské vzpoury na lesním h?bitově v roce 1923, vybudována ?eská ?tvr? s ?eskou mě??anskou ?kolou otev?enou v roce 1928 nebo zaveden ?esky vyu?ovací jazyk ve sklá?ské ?kole roku 1934.

Sociální a národnostní vztahy v tomto pohrani?ním městě za?aly v?ak byt na sklonku t?icátych let podrobovány tě?kym zkou?kám. P?íznivy vyvoj ve sklá?ství kulminoval kolem roku 1930 a ji? v následujících dvou letech se zoufale potykal s hospodá?skou krizí. Jako na povel vyhasly pece sklá?skych hutí a v rafinériích se zastavila vyroba. Nebylo to poprvé, kdy sklá?i museli odcházet za ob?ivou do zahrani?í. P?es krátkou konsolidaci nedaly na sebe dlouho ?ekat události nejvá?něj?í. Sklá?ská vyroba byla omezena na minimum, vět?inou s náhradním programem slou?ícím zbrojnímu pr?myslu. Bor p?eru?il obchodní spojení se světem.

Po roce 1945 znárodněny sklá?sky pr?mysl dostal do vínku desítky válkou tě?ce po?kozenych soukromych sklá?skych firem a domáckych dílen. úkol urychleně obnovit vyrobu ve sklárnách v?ak navíc ztě?oval nedostatek surovin a energetickych zdroj?. Obtí?e byly s náhradou odsunutych německych pracovník?, kte?í byli ?asto velmi zru?nymi ?emeslníky a zku?enymi podnikateli. P?esto u? na za?átku roku 1946 odcházely z Boru první exportní zakázky a ?áste?ně se konsolidoval tuzemsky trh.

V 60. letech 20. století, díky vyhodnému exportu z národního podniku Borské sklo, do?lo k rehabilitaci tradi?ní sklá?ské vyroby. Z?ízením generálního ?editelství podnik? zabyvajících se u nás vyrobou u?itkového skla v roce 1972 (od roku 1974 s názvem Crystalex) v Novém Boru, se dostalo městu zaslou?eného titulu metropole ?eskoslovenského sklá?ství. Na jeho světovosti měla nemalou zásluhu i aktivní ú?ast na?ich sklá?? na domácích a zahrani?ních vystavách a od roku 1982 po?ádání Mezinárodních sklá?skych sympozií.

K poslední vyrazné změně organiza?ní struktury zdej?ího sklá?ství do?lo po roce 1989, v souvislosti s politickymi a hospodá?skymi změnami v na?í zemi. Vedle spole?nosti Crystalex vznikly soukromé firmy, které navázaly na svou vále?nou tradici nebo budovaly svou existenci od základ?. Město si p?ipomnělo svou minulost a opět se stalo st?ediskem desítek drobnych sklá?skych studií a rodinnych rafina?ních dílen s osobitou ?emeslně náro?nou vyrobou tradi?ního a moderního skla.

Nedávná finan?ní krize (2009) sklá?sky pr?mysl opět tě?ce postihla. Byly vyha?eny pece v největ?ím podniku Crystalex, mnohé sklárny a dílny se tě?ce potykaly s nedostatkem zakázek. Tato situace dob?e známá z historie byla opět p?ekonána schopností p?izp?sobit se situaci a v sou?asné době za?ívá sklá?ství a s ním i celé město opětovny r?st.

Originální umělecká díla student? a sklá?skych vytvarník?, p?edstavovaná na vystavách ve sklá?ském muzeu podtrhují vyhraněnost těch, kte?í v Novém Boru ?ijí a tvo?í.